SVOBODA

Svoboda

Snad každý člověk touží po svobodě. Hodně se o svobodě mluví, ale málo kdo ví, jak to uchopit a co si má pod tím pojmem představit.

Možná by bylo dobré si pojem slova svoboda vyjasnit. Začneme u přírody. Má příroda svobodu? Za mě ano! Rostliny a stromy mají možnost zakořenit a vyrůst kdekoliv, kde jsou pro ně vhodné životní podmínky. Mohou žít, kdekoliv, kde pro to mají vhodné životní podmínky. To je optimální rozsah teplot a dostatek obživy. Rostliny i zvířata mají svobodu, řídí se pravidly Země a vesmíru.

Takže, i když mají svobodu, musí dodržovat určitá pravidla z jejich života plynoucí, aby mohli dále žít.

Jak je to se svobodou u člověka? Vícekrát jsem zaslechl, že kdyby měli lidé svobodu, dělali by si, co by chtěli! Případně by žili na úkor někoho druhého. A že by nastal chaos.

Za mě je tento způsob života anarchie a se svobodou nemá nic společného. Svoboda ctí pravidla vesmíru a života. Nemá potřebu, jakkoliv někoho ponižovat a ubližovat mu.

Svobodou člověk získá, možností projevu svého talentu a růstem své osobnosti. Vše, ale závisí na jeho chuti se učit a dále se posouvat, nebo setrváním v pohodlí a lenivosti. Tím setrvává ve stále stejném způsobu života a nespokojenosti.

Co to vlastně svoboda je?

Za mě je to jen pocit!!! A proč tedy často zadáváme podmínky svobodě, kdy a jak se má projevit? Kdo je ten, kdo určí to, aby nastala? Podle čeho to poznáme?

Odvíjí se to od toho, co považujeme za svobodu nebo co považujeme za omezování. Hodně to souvisí s našimi traumaty z dětství, kdy nás rodiče, ostatní dospělí rodinní příslušníci a později učitelé, jakýmkoliv způsobem omezovali a nastavovali hranice. Je to hlavně o tom, zdali nám hranice o omezování vysvětlili anebo ne.  Pokud ne, tak jsme si to vysvětlovali po svém a brali to jako omezování svobody. Dětem, kterým rodiče vysvětlili, že je to v zájmu udržování a dodržování pravidel vesmíru a že i oni dospělí je dodržují, tak ti si v sobě svobodu zachovají.

Lidé, kteří se v dětství cítili omezováni, mají možnost se z těchto traumat dostat a získat svobodu.

Největší překážkou ke svobodě je jejich pohodlnost a lenivost.  A ono někdy stačí jen změnit postoj a pohled na určitou situaci. Všichni víme, že mince má dvě strany, ale často myšlenkami ulpíváme pouze na té jedné a ta druhá nám uniká, protože je to tak pohodlnější. A taky proto, že tak fungovali naši rodiče a taky přežili 😊.

Když někdo o sobě prohlásí já jsem pesimista, znamená to, jsem pohodlný něco se sebou dělat, a proto mi vyhovuje mít tuto nálepku.

Když se jednou konečně rozhodneme podívat i na tu druhou stranu mince, zjistíme, že všechno, co nám do cesty přichází je tady proto, abychom změnili náš postoj a udělali tím změnu ve vnímání vnitřního i okolního světa.

Pouze naše jistota ve stereotypu nás udržuje v mylné představě, že to, co dobře známe je pro nás dobré a jediné správné.

Vystoupit, znamená, přestat hodnotit věci kolem nás, my sami nevíme, proč se tak dějí. Můžeme si jich jen všímat a co by bylo nejlepší, vůbec na ně nereagovat. A když už v nás vzniknou nějaké reakce, nechat je projít. Na druhý den nebo ten večer se na ten vlastní prožitý příběh podívat s odstupem. Zjistíme, že naše reakce bývají jako automat z naučených prožitých traumat z dětství. Bylo by fajn, nehodnotit se za to a ani netrestat nikoho kolem nás a už vůbec ne sebe.

Čím méně nás budou ovládat naše prožitky z dětství, které se dají odstranit, tím více budeme sami se sebou v kontaktu a v souladu.

Touto cestou se přibližujeme k naší vnitřní svobodě. Nic nás jako automat nesmýká do emocí a jsme schopni si uvědomit svoji hodnotu. Čím hlouběji jdeme do našeho nitra a odkrýváme naše bolesti, tím čistější a jasnější energie z nás vychází. A to proto, že se setkáváme s vlastní božskou podstatou, kde pociťujeme nádherný stav bytí.

Vím, že tohle je cesta, která nepřijde za den ani za dva, je to cesta na celý život a krásné po ni kráčet a odměna za ni je, že nacházíme duševně rovnocenné přátelé, daří se nám v práci nebo v podnikání. Prostě a jednoduše jsme sami se sebou v souladu a je nám dobře.