Čokoláda

Čokoláda

Miluji kvalitní mléčnou čokoládu, která se rozpouští sladce a pomalu na jazyku.  Užívám si tu chvíli, když se s manželkou schováme v obýváku a vychutnáme si tu chvilku o samotě, bez dětí.

Děti ji samozřejmě taky milují, jak to u dětí bývá J.

Dlouho jsem nepsal. Dnes za zvuku sušičky a bouchající zbíječky v parku do starých chodníků mám chuť na pár řádků pro Vás.  Děti jsou v pokojíčku s manželkou a já se mohu na chvíli ponořit do sebe.  Polovina prázdnin je za námi. Já jsem si dokázal odpočinout prvních 14 dní v červenci a teď mám doma zase plno.

To, co dělám, mě naplňuje. Někdy se práce daří, jindy ne. Důvod, proč se někdy dějí zázraky jako na počkání a někdy ač se snažíme sebevíc, se ani skála nepohne, nevím. Vím jen, že si každý kráčí svoji cestou a pokud jsem já ten, koho na své cestě potkají a pochopí, co jim sdělím, jsem šťastný.  Někdy používám svoji ženu jako překladač, protože někteří klienti potřebují věci slyšet trochu jinak, aby pochopili.  Někdy se přistihnu, že některé věci považuji za přirozené a vůbec mě nenapadne, že tomu  klient nemusí uplně rozumět.

Zjistil jsem, že ke svému životu potřebuji pohyb. Pokud jenom dělám s lidmi a nemám žádný fyzický výkon, jsem otrávený a nemohu spát. Všechno se to potom promítá do vztahu s dětmi a  ženou.  Díky tomu, že má žena je vnímavá, pozná, kdy potřebuji šlápnout do pedálů a jet na plno, abych se zase mohl nabít na další dny.

Mám oblíbenou cyklostezku z Ostravy Poruby do Jistebníku přes Polanku nad Odrou. Jezdím tím směrem často a cítím na této trase úplně jinou energii než na jiných trasách. Navnímal jsem, že touto cestou chodili již velice dávno naši předci, možná bych ji označil jako „hedvábná stezka“. Díky této aktivitě se tudy vozily posvátné relikvie, které za sebou zanechávají energetický otisk a zvyšují vibrace okolí.

Z této stezky je nádherný výhled na Beskydy, který ve mně otevírá mé dávné pocity na domov. Nevím přesně na jaký domov, ale vím, že byl láskyplný.

Byt, kde teď s rodinou bydlíme, se nám líbí, ale často se bavíme s mojí ženou o místu, kde bychom měli, alespoň jeden pokoj navíc. Byli jsme na prohlídkách bytů i domů.  Nedávno jsme si prošli zajímavou zkušeností. Našli jsme dům s volnou bytovou jednotkou a jeli jsme se podívat. Vešli jsme do domu, který nebyl uvnitř moc hezký, ale stačilo nám, abychom oba viděli výhled z okna. Úplně nás ten výhled očaroval, až jsme najednou  všechno ostatní, co pro nás bylo nevyhovující, neviděli a souhlasili jsme, že se nastěhujeme. Ale doma jsme začali přemýšlet , probírat praktické věci a nakonec převládla naše rozumová stránka. Od podnájmu jsme ustoupili, protože těch pozitivních atributů našeho přestěhování by nebylo mnoho.

Přemýšleli jsme proč nás ten pohled na hory, kde bydlení je na kopci, úplně paralyzuje.  Zjistili jsme, že naše emoční prožitky na podobných místech v minulých životech byly tak silné a úchvatné, že  teď stále hledáme to, co jsme měli. A tak se teď dostáváme často do situací, které nám na chvíli zamotají život. Naštěstí oba máme dobře vyvinuté vnímání našeho těla a intuici, a tak i tentokrát jsme dokázali naše rozhodnutí včas  změnit.

Řeknu vám ještě jeden příběh, který psal náš život od jara do začátku léta.

Rozhodli jsme se, že naši dceru Julii necháme v první třídě na domácím vzdělávání a tak ji dáme prostor sociálně dozrát. Díky tomuto rozhodnutí jsme zaměřovali naši pozornost na nějakou zahradu, abychom nebyli v bytě, ale více venku v přirodě  a mohli Julince nabídnout přírodu a poznávání všeho vesnického.  Za mě je život na vesnici určitě více spjat s přírodou.

Hledali jsme dlouho, protože ceny pozemků a zahrad v okolí Ostravy se vyšplhal do výše, kterou jsme nehodlali akceptovat.  Nakonec jsme se rozhodli hledat i dál od Ostravy, směr Jeseníky.

Našli jsme ji! Zahrádka jako v pohádce. Byla nachystaná se vším všudy. Příjezdová cesta, vstupní brána, oplocení , okrasné stromy, krásně udržovaná a ten báječný klid.  V okolí byly vysoké vzrostlé kaštany a statný akát, který tvořit příjemný stín, vzadu za zahradou cesta do polí a lesa. Prostě Idyla.

Hned jsme se zamilovali a začali řešit koupi. Všechno šlo tak rychle a bez problémů, až jsme sami byli unešení.  Zaplatili jsme rezervační poplatek a mohli jsme tam už jezdit, protože se řešila hypotéka a další detaily. Oba jsme věděli, že tam nejsme náhodou, holky sbíraly šneky, běhaly boso a my si hověli na dece a představovali si, kde postavíme naši chatu a potom dům.

Pozvali jsme si přátele z okolí Jeseníků, aby se mohli těšit s námi. Toho dne, když se všichni rozjeli domů, jsem měl nutkavou potřebu zastavit se a zkusit se spojit se zemí a zjistit co se nachází pod naším budoucím pozemkem. Nějak se mi to nedařilo a tak jsem vyslechl bytosti, které ke mne hovořily- „Nech skrz sebe vyzářit energii krystalického vědomí“!  V ten moment jsem spatřil obří krystaly, které byly v podloží přichystány k vyzáření. Řekl jsem ženě, ať se také postaví a nechá skrze sebe proudit energii ze země.

Do doby než jsme vyzářili energii z krystalů, vše klapalo, jak mělo.

Po vyzáření ale začaly problémy. Nejdříve s bankou.  Začala si určovat podmínky u hypotéky, které jsme nechtěli akceptovat.  Tak nám majitelé  pozemku vyšli vstříc a snížili cenu. Den před podepsáním kupní smlouvy jsme se chtěli potkat s panem starostou a probrat podrobné detaily ohledně přípojky vody a elektřiny, aby bylo vše připraveno pro stavbu chatky a pak následně rodiného domu. V den, kdy jsme přijeli za panem Starostou,  se vesnicí prohnalo tornádo  a servalo střechu z kulturního domu a poničilo okolí. Pan Starosta ani nezavolal, schůzku nezrušil, neomluvil se a za celý den se nám neozval. Ale pro nás výhoda! V kanceláři byla jeho sekretářka a poskytla nám velmi důležité informace.  Řekla nám, že se na tom místě nedá stavět žádný dům, pouze chata, protože je zahrada malá a stavební úřad tam nedovolí postavit rodinný dům. Bylo nám řečeno, že současný majitel tuto informaci už má, protože tam chtěl sám stavět.

Toto jednání a překážky, které se vyskytly, byly jasným důkazem toho, že tohle není naše cesta a že tuto zahradu mít nebudeme. V konstelacích jsme zjišťovali, proč se ta situace takto vyvinula. Bylo nám řečeno, že naše poslání bylo pouze vyzářit  krystaly a to je všechno. Dále nám bylo řečeno, že ještě budou další dvě místa, které se nám časem ukážou a ty máme taky zaktivovat a poté propojit.

Musím říct, že to bylo docela náročné období, protože se mi začaly otevírat mé strachy a věci z minulosti, které jsem si postupně zpracovával. Jsem rád za tuto zkušenost, protože jsem si mohl srovnat své další traumata a děkuji vesmíru za vše, co mi do cesty přišlo a přichází. Je dobré všechny věci přijímat jako dar a ne jako trest. I když z vlastní zkušenosti vím, že není mnohdy jednoduché tento dar vidět, uchopit a přeměnit.

A proto jsme zase na začátku, vyčkáváme , víme co chceme a necháváme vše plynout.  Víme, že vesmírná moudrost ví, co a jak má být. Každý krok, který musí být k následujícímu kroku překonán tlakem a nervozitou není ten správný.

Proto kráčím s pocitem čokolády v ústech, někdy ji je hodně a někdy je tam pouze poslední slina se vzpomínkou na ni, ale stále tam je.

Proto žiju život stále se sladkým pocitem přítomnosti. A ta moje oblíbená čokoláda mě do toho okamžiku vždy navrátí.