Zažily jste někdy ten pocit

zmaru a frustrace,

když se snažíte pro svého

partnera dělat

maximum a on není stále

spokojen?

Vnímáte, že Vás nevnímá jako rovnocennou a ničeho co pro

něj děláte, si neváží?

Napíšu Vám, zkušenost s moji klientkou.

Je to proto, že se sama neumí náležitě ocenit. Jsou to převzaté způsoby chování její matky s partnerem (otcem) z dětství.

Dělat vše proto, aby muž (partner) byl spokojený. Teď se určitě ptáte co s tím!!!

• Jak můžete ale uspokojit někoho , kdo má křivdy a bolístky z dětství!!
• Jak můžete pomoci, když je v roli oběti a ještě se mu nechce s tímto stavem nic dělat!!

Musím konstatovat, že muži jsou pohodlní a leniví. V zaměstnání jsem s nimi přicházel často do styku a většina to měla z jejich vyprávění nastaveno podobně. Partner mé klientce  na její dotaz zda ji miluje, řekl, že je krásná a že ji má rád. Ona ale cítila, že ji má rád úplně stejně jako jeho úspěchy ve formě diplomů, které má na stěně a rád se jimi kochá.

Kladla si otázku, proč musím po svém nevydařeném manželství zažívat zase další ponížení. Každé ráno se probouzí s těžkou hlavou plnou bolestných myšlenek. Jde si zacvičit, přitom se cítí výborně, ale přesto její tělo strádá….

• Co s tím  ???

Poradil jsem své klientce, ať začne dělat vše pro sebe.

A co to vlastně znamená? Jednoduše, všechno co dělám a cítím u toho vnitřní tlak a odpor, je cesta proti sobě.  Dělat vše, aby byla žena sama spokojená. Měla by být vždy na prvním místě ona a potom partner.

• A proč se to ženám  děje?

Toto chování partnera má ženu naučit, postavit se sama za sebe. Což znamená v první řadě umět se postavit svým rodičům (otci) a cítit se rovnocenná.  A co to je? Zase je to o tom, říct co se nám nelíbí, když je třeba, zvýšit intonaci hlasu, nebo někdy odejít.  Říkáte si, že tohle není možné, že tohle se nedělá ………. vždyť to jsou rodiče …… právě proto, je tohle přesně to, co potřebujete. Vy je máte respektovat a ctít a oni vás nemusí? Nepřijde vám to zvláštní? Vím, vyjít ze své komfortní zóny je někdy nadlidský úkol, ale ne nemožný.

Mám pro Vás jeden návrh, jak si to procvičit, aby jste získaly důvěru sama v sebe.

Jednoduše zkuste tohle udělat u člověka, se kterým nemáte tak úzkou citovou vazbu, jako s rodiči. Může to být někdo v práci nebo kamarádka. Uvidíte, jak Vám půjde to, vymezit se. Když vás budu tlačit tam, kam vy nechcete. Jde o to říci, klidně, že v tom, co po Vás chtějí, se necítíte dobře. A pokud má Váš vztah fungovat, tak potřebujete, aby respektovali vaše pocity a potřeby.

Je dost dobře možné, že Vám nebudou rozumět, ale tohle už není vaše věc.

Vy pozorujte na sobě, jak se u toho cítíte. Čím více budete procvičovat, postavení se sama, za sebe, pak se to stane vaši přirozeností a s rodiči to již půjde snadněji.

Když toto docílíte, pak už nikomu nedovolíte, aby Vás využívali a zneužívali.

Žena by měla respektovat sama sebe, neměla by se chtít měnit, jen aby se zalíbila.  V momentě kdy se respektuje, tak ji respektuje i okolí, protože to už jinak nedovolí!!!