Muži, podobní mému otci

Popis zkušeností mé klientky:

Muži, podobní mému otci

Celý život si k sobě přitahuji /potkávám/muže, kteří jsou podobní, jako byl můj otec. Jsou to nedospělí sebestřední sobci, kteří myslí jen na sebe a své zájmy, ženy vnímají jako „podřadnější plemeno člověka“, podceňují je, neváží si jich, opovrhují jimi, neposlouchají, co říkají, berou ženy jako kuchařky, uklízečky a chůvy svých dětí. Nepodporují, nepomáhají, nejsou oporou.

Můj otec byl první, který mě /mou duši/ poranil, zradil matku i dvě děti, opustil rodinu. Zranění uložená v emočním těle, nahromaděné vzpomínky a zkušenosti s ním a dalšími muži v životě si vybírají již dlouho daň na mém zdraví.

 S Rosťou Dobešem – terapeutem – mystikem – se setkávám již delší čas a postupně čistí a maže emoce, vzpomínky, které se postupně vynořují, objevují, kdykoli se já ocitnu v podobné situaci /někdo svým chováním, jednáním, slovem brnkne o bolavé místo/.

Tento týden jsem měla tu „čest“ se potkat se dvěma muži „kopiemi mého otce“ a tělo zareagovalo – únava, bolesti. Včera večer jsem díky telefonátu s Rosťou a jeho práci nemusela volat sanitku k tetanickému záchvatu.  Srovnal hladinu hořčíku, uvolnil napětí a tlak ve svalech a vyčistil emoce??, můj vztek a zradu (muž, po kterém jsem žádala pomoc, on ji slíbil, nedodržel slovo)!!!

Děkuji  Rosťo!

Má terapie po telefonu:

„U této klientky jsem se svými technikami naladil na místo v těle, kde měla tyto emoce

uloženy a následně vymazal.

Potom doladil ledviny, nervovou soustavu a krev. Což mělo za následek celkové

uvolnění a zklidnění.“

Klientka:

Co s tím dále, abych nemusela prožívat stejné bolesti?

Vím, že nedůležitější je „odpustit“, ale nejde to hned, na povel. Někdy je lepší „si dovolit“ cítit zlost, vztek, prožit si jej a pak pomalu postupně odpouštět. Nejde to najednou. Někdy už mám pocit, že mám odpuštěno, že je hotovo. Není. Život zase přinese dalšího člověka, vzpomínku…, která prověří, a zjistíte, že je potřeba to dělat pomalu postupně a stále.

Přijímat, že takový otec byl, že to už nejde změnit a že nemůžu chtít měnit i jemu podobné. A že není řešením žít s pocitem – všichni muži jsou stejní neschopní sobci – a dokazovat jim, že všechno zvládnu sama (což jsem celý život dělala – i mužskou práci jsem zvládala sama).

A přiznávám, že jsem se otce od malinka bála a mám strach z jiných mužů.

Takže ještě nejtěžší úkol pro mne – překonat strach a konečně se „nějakému muži“ postavit!

Podobný konkrétní případ postavení se muži najdete zde.