Setkání s andělem transformace

Setkání s andělem transformace (Aleš)

Je za námi druhý advent a já se mohu konečně trochu více nadechnout. Nevím jak u Vás, ale kolem mě to bylo poslední 2 měsíce velmi energeticky náročné. Najít si čas na sebe mohu jen díky mým přátelům, kteří mi umožní jít si zahrát s mojí ženou bowling, kde mohu být v jiném časoprostoru a vypnout od všeho.

K tomu blížící se slunovrat zintenzivňuje odchody lidí kolem nás. Něco končí, aby mohlo něco nového začít. Mnohdy jsou odchody našich blízkých velmi bolestivé a doprovázené vlastním posunem, který v daný okamžik nemůžeme vidět. Vidíme pouze teď a tady, a vnímáme pouze bolest, která se nám prolévá celým tělem. I mne odchody mých klientů emočně zasáhly, člověk si u některých vytvoří velkou vazbu a nemusí to být rodina.

Měl jsem dlouhodobého přítele Aleše, kterému lékaři řekli, že má nevyléčitelnou nemoc. Spojil se semnou a pracovali jsme intenzivně 1,5 roku, celou dobu byl na tom velmi dobře. Nechtěl podstoupit klasickou léčbu a věděl asi proč. Prošel několikerým ozařováním. Tohle bylo maximum, které dovolil.

Když se jednoho dne přihlásily úřady, že musí podstoupit nějakou léčbu, jinak mu nebudou dál vyplácet nemocenskou. Rozhodl se pro ochranu svoji rodiny, podrobit se léčbě chemoterapií. Bohužel po aplikaci se za 2,5 měsíce věci obrátily k horšímu tak, že si Aleš jednoho večera zavolal a říkal, že cítí, že už je konec. Ptal se, jaké to je na druhé straně. Řekl jsem mu, že je tam krásně a bude se tam cítit jako doma.

Ptal se mě taky, jestli je hříšník potrestán. Tak jsem ho uklidnil, že jeho nic takového nečeká. Poděkoval mi za to, že jsem mu pomohl prodloužit život, kde si mohl zpracovat svoje traumata s otcem, matkou a odpustit všem. Není nic krásnějšího než takovéto poděkování. Měl jsem slzy v očích a řekl jsem mu:“ Sejdeme se v příštím životě.“  Když umřel, dostal jsem parte s datem pohřbu, zeptal jsem se jeho duše, zda si přeje, abych se sním, přijel rozloučit, dostal jsem jednoznačnou odpověď:“Byl bych rád“.

Vím, že nemohu zachránit všechny, ale mohu jim dopřát čas, kde si natáhnou a vyřeší věci ze života, který je čeká po další inkarnaci. Alešovi se v příštím životě povede líp, protože část už odžil v jeho prodlouženém současném životě. Smrt neboli transformace je pro nás důležitá, aby nás to přimělo se sebou něco dělat. A protože nás nikdy nenaučili to, že smrt je přirozená a nemáme se ji bát. Stále převládá, že se tohoto přechodu bojíme.

Staří indiáni a jejich šamani, prováděli své potomky ve 12 letech rituálem s přechodem, kde jim ukázali, jaké to je na druhé straně. Nechali je umřít a pak zase vyvolali zpět. A oni pak věděli, že smrt je přechod jinam a není se čeho bát. My tohle bohužel neznáme, a pokud nemáme zkušenost s klinickou smrtí a navrácení se do těla, mnohdy v nás smrt vyvolává strach.

Moje žena si jako malé 4leté dítě vybavuje nádherný a blažený pocit, když si večer před spaním říkávala slovo „umírám“. Bylo to pro ni tak krásné, dělala to dlouho a velmi se na to těšila.  Některé děti mají v dětství otevřené vědomí a napojení na zkušenosti z minulých životů. Tato zkušenost přesně potvrzuje to, jak to vnímám i já, že smrt je něco krásného. A vím, že Aleš je nyní velice překvapen a už chápe, proč jeho život byl takový, jaký byl.

Tímto článkem bych Alešovi rád poděkoval, že mi dal možnost potkat mladého skvělého chlapa, který svým postojem dokázal vyřešit problémy táhnoucí se po dlouhé generace.  A pomohl tak svému malému synovi, který již nemusí zažívat stejné traumata jako on.