Stojím před důležitým rozhodnutím

Stojím před důležitým rozhodnutím

Koupit si pozemek a splnit si sen.

Udělat si tak malou útulnou zahradu jen pro nás a naše děti. Přeji si, aby se moje děti mohly vzdělávat doma a měly kontakt s přírodou. Objevovaly to, co jsme mohli objevovat, když jsme my byli malí. Chodili jsme ven na lítačku, nikdo nás nekontroloval a byli jsme volní. Domu jsme se přišli jenom najíst, a nikdo neřešil, kde a co děláme, zda máme pitný režim či hlad. Nic nám nechybělo a rodiče mohli mít prostor sami pro sebe. Dnes to ale nejde. Ve městě moc nevidíte, že by děti lítaly samy venku a už vůbec ne, že si hrají. Častěji je vidím v nákupních centrech, nebo venku posedávat  s telefonem v ruce a koukají do něj, a tomu se dnes říká –  jdeme ven a budeme si hrát.

My jsme venku lítali, hráli schovku, fotbal či jiné hry, vyráběli  bouchačky, vedli války a sem tam jsme jeli do nemocnice na šití, protože prostě bylo nutno za každou cenu ty na druhé straně zneškodnit. Dnes už tohle nefunguje. Všude chodí ven tatínci a maminky se svými dětmi a říkají jim, jak si mají správně hrát, co nemají dělat, jak se ke svým kamarádům mají chovat. Nemůžou si to moc osahat sami. Pořád jsou rodiče někde poblíž a všechno „řídí a kontrolují“.  A moderní technologie dělají z dětí asociální tvory, kteří se za chvíli nebudou ve společnosti umět vůbec chovat.

Mám i osobní zkušenost, že děti, které jsou vychovávány bez hranic nemají vůbec respekt k danému prostoru nebo k dané situaci. Já sám vnímám nastavování hranic jako součást vývoje dítěte a nutnost pro jeho zdravý psychický vývoj.

S mladší dcerou si to dokonce mohu trénovat. Ona mi umožňuje srovnat si v sobě špatně nastavený vzorec z prvního manželství. Tehdy jsem výchovu mé první dcery od 5 let jejího věku nechal na moji ženě, protože všechno co jsem udělal, bylo z jejího pohledu špatně. A proto jsem se rozhodl, že nebudu do ničeho zasahovat. Bohužel to nebyla správná cesta. Dnes je jí už 30 let a nemám s ní vybudovaný prakticky žádný vztah.

Tuto chybu již nechci s mými dvěma dcerami v současném manželství opakovat, proto se učím, jak to změnit. Ne vždy to je jednoduché. Učím se nastavovat hranice bez emocí, ale jasně a důrazně. Tohle se mi někdy podaří a někdy ne. Naštěstí mám podporu své ženy, která nezasahuje do toho, co dělám, pouze pozoruje.

Večer po uspání dětí rozebíráme situace, které jsme s dětmi řešili. Vzájemně si pomáháme pochopit naše reakce, zvědomit si vzorce z našeho předškolního dětství či školních let a směrujeme se navzájem k lepším reakcím. Je mnohdy nelehké totiž reagovat adekvátně, když jsme v situaci, kterou nemáme ještě emočně zpracovanou (nezpracované emoce z našich dětských let).

Mé reakce se většinou týkají zkušeností, které jsem prožíval s mojí maminkou. Tím, že mě nerespektovala a nikdy neposlouchala. Moje dcery jsou krásné učitelky, abych si tohle téma mohl s láskou prožít a změnit mé vlastní vzorce.

Moje žena pojmenovala můj stav jako PULEC. Pokud se otevře téma s mojí maminkou, kde cítím velký tlak na sebe, tak sedím, koulím očima a nic neříkám. Zpočátku to nebylo příjemné a ani jednoduché cokoliv říci mé ženě, protože jsem měl strach z reakce (strach z reakce mé matky). Naštěstí byl můj stav pulec ze strany mé ženy odhalen, brzy pochopen a respektuje ho. Přestala na mne v takových chvilkách reagovat nátlakem.

Když se jednou za čas povede dostat se díky nějakému zajímavému tématu do této paniky jménem pulec, žena jen konstatuje, že nás přišel zase navštívit pulec a nechá mě být. Potřebuji si od mých emocí odstoupit, abych se mohl o tom tématu bavit.  Někdy to trvá do druhého dne. Vyspím se a druhý den jsem schopen probrat v klidu danou situaci a vyčistit si ji.

K pulci jsem vlastně odbočil tak nějak nechtěně, jednoduše to vyplynulo z kontextu.

To téma je vlastně svoboda a to bych si přál zažívat na mé zahradě. Nevím, jestli se nám to povede, mít takovou zahradu, ale už jako chlapec jsem si tohle přál. A myslím, že už mám věk na to, si začít přání plnit. I když jsem dostal do tohohle života úkol, navést lidi i sebe na svou cestu a vyrovnat karmické zatížení a dluhy z minulých generací na majetku a penězích.

Tak uvidíme, zda mám něco takového vlastnit nebo zdalipak má vesmír ještě jiný záměr s mým životem.