Vánoce

Vánoce

Přichází nejhezčí část roku „Vánoce“. Co to pro nás znamená?

Pro většinu žen“zatím“ veliký shon, příprava, nákupy, pečení, vaření, úklid!

Od své ženy toto nevyžaduji: Nepovažuji to za důležité. Pro mě a mou ženu jsou to svátky, které nám umožní se zklidnit, být více spolu a bavit se o svých pocitech a jejich vzájemného sdílení, abychom si spolu více rozuměli a uměli se navzájem lépe vnímat a tím chápat a podporovat.

I u nás se místy něco z minulosti vynoří a to jen proto, abychom se toho zbavili.

Je umění rozlišit co je naše a co z předešlých generací. Na loňský štědrý den u nás finišovaly posední úpravy stolu na štědrovečerní večeři. Manželka vzala jeden ubrus, vyžehlila a položila na stůl. Zjistila, že to není ono a vzala další. Opakovalo se to asi 4x a pak mně osočila, že jí vůbec nepomáhám.

To ve mně vyvolalo silnou negativní emoci (výbuch vzteku). S odstupem po několika minutách jsem si uvědomil, že ten tlak na mou ženu na perfektní vánoční stůl, byl od jejích předchozích generací, projevovanou přes ni. U mě zase postoj mých předchozích generací, přes mně, na svou obranu!

Po uvědomění si, vysvětlení a vyčištění bylo vše v klidu. Už bylo jedno, jaký ubrus je na stole.

Hodně mi to připomněno Vánoce s mými rodiči ještě jako dítěti. Kdy bylo důležité vše upravené, nastrojené. Což bylo krásné, jen kdyby to bylo takhle i uvnitř mých rodičů. Pro ně to bylo spojeno s množstvím práce a  tím i přetížením fyzickým i psychickým.

Pro mě, mou ženu a děti je důležité být a sdílet spolu a vše ostatní už je něco navíc.