Změny podzimu – když necháš věci plynout

Je pátek dopoledne, a když se tak na to dívám, mám pátek každý den.  Každý den si užívám. Ale dnes je to výjimečný den, nemám klienty a děti jsou ve školce. Venku je sluníčko, trochu fouká vítr a podzim se začíná ozývat. Máme okna do parku a naše starší dcera vidí v korunách stromů pejska. Dívá se tam každé ráno a vidí, jak se tam s větrem honí nebo tak jen tak lidně je. Před pár dny byla smutná a plakala, protože se ptala jestli, jen její stromový pejsek, taky zežloutne a opadá. Řekl jsem, že ano, ale že tohle je úplně přirozené, a že to je každý rok na podzim stejné. Tohle moc slyšet nechtěla, a tak jsem jí navrhnul, že uděláme video, a na to se bude moci koukat celou zimu, pokud jí bude smutno a pejska přes okno neuvidí.

Je úžasné, jak děti vnímají svět kolem sebe, tohle je pro každého z nás. Koukat na svět dětskýma očima, těšit se z každého dne, i když zrovna neproběhl podle představ. Ano dospělý si ty krásné okamžiky omezuje svýma představami. Jaké by to asi mělo být, co by se mělo stát a jak to je pro mě to nejlepší.

Tady je to právě to co my nevíme. Nevíme co je pro nás to nejlepší, pokud nedáme prostor našemu životu, aby tekl jako řeka bez omezení, nikdy se nedozvíme, jaké by to bylo kdyby…

Řeknu Vám jednu příhodu, kterou jsme řešili doma. Oba s ženou nemáme z dětství moc dobré zkušenosti se základní školou.  Naše dcera už je předškolák a za chvíli budeme řešit, právě onen školský systém.

Rozhodli jsme se, že se na to připravíme. Nástup do běžné základní školy jsme hned zavrhli a hledali jsme alternativu. Jediná, která přicházela do úvahy, byla waldorfská škola. Dostávali jsme výborné reference. Máme kontakt na paní učitelku, která je velice příjemná žena a tak jsme si řekli, zkusíme tedy toto.

Aby se na tuto školu dítko dostalo, je nutnost být aktivní a účastnit se přednášek o waldorfském systému vzdělávání. Chodit na dny otevřených dveří a všude se zapisovat a sbírat body, aby se dítě mohlo s větší pravděpodobností umístit. Vše tohle jsme podstoupili, protože jsme chtěli pro dceru to nejlepší.

Jejich jiný pohled na učení dětí a vzdělávání v blocích je velmi zajímavé. Je zaměřeno na rozvoj levé hemisféry prostřednictvím pletení, háčkování, prostě a jednoduše tvoření.  Číst se učí zvolna a děti nikam netlačí, pokud nejsou vyzrálí emočně na danou činnost. Což v klasické základní škole není.

S manželkou jsme sbírali body, chodili na přednášky. Julinka se jako předškolák dostala do Waldorfské mateřské školky, šli tam s ní i kamarádi z předchozí Školičky, tak že všechno bylo tak, jak jsme si to vysnili.

A jak se to lidově říká, maminka a tatínek pro tebe chtějí jen to nejlepší, tak se i stalo. Julinka po týdnu ve Waldorfské školce, začala být velice plačtivá, dostala zažívací problémy a její vnitřní frustraci a zlobu ventilovala doma. Brzy jsme pochopili, že tohle není její cesta.

Ptali jsme se co je jí ve školce, líbí. Řekla nám, že zahrada je super, ale děti (kluci zlobí) a je tam na ni moc dětí a křik.

Julinka byla z předchozí Školičky zvyklá na kolektiv maximálně 10 dětí a ve Waldorfu jich bylo 26. Julinka nemá potřebu se prosazovat za každou cenu, je totiž celá po mě. Velmi citlivá holčička, která nepotřebuje kolem sebe spousty dětí.

Nakonec vše dopadlo dobře, vyřídili jsme Julince domácí vzdělávání a mohla se vrátit zpět do Školičky. Školička patří pod ministerstvo kultury a jejich přístup k dětem a jejich program je tvořen více s láskou k dětem.

Do budoucna zvažujeme domácí vzdělávání, ale máme ještě rok a hledáme malou školu, která je více zaměřena na potřeby dětí.

Díky této zkušenosti, teď víme, že to co si myslíme, že je pro naše děti to nejlepší, nemusí být to nejlepší. Pustili jsme to a počkáme, až Julinka emočně vyzraje a bude mít potřebu sdílet svůj čas s mnoha dětmi. Zatím tomu tak není.

Jsme velice rádi za tuto zkušenost a do budoucna víme, že to co k nám má přijít, se v pravý čas objeví. Proto nechat plynout, neznamená se na to vykašlat, ale pořád si jít za tím co chceme, ale netlačit hlavou, dát prostor srdci.

Když se zpětně podívám na to, jak jsem se cítil, v prostorách školy Waldorfu, něco tam nebylo úplně dobře. Ani mojí ženě tam nebylo dobře, ale přesvědčili jsme naše srdce, že to je dobrá varianta. No jednoduše proto, že žádná další na obzoru nebyla. A domácí vzdělávání jsme tenkrát nechtěli podstupovat. Zatím vyčkáváme a díváme se okolo, odkud přijdou nové informace. Neuzavíráme se pro jednu volbu, proto k nám může přijít i to o čem zatím vůbec nevíme.